Jak se žije psům a kočkám na šestce
Veterinární kliniky, psí salony, butiky, pekárny, hotely a školky pro psy i kočky, kočičí kavárny – Praha patří k městům, kde se domácím mazlíčkům může žít velice dobře. Žije se ale dobře i lidem vedle domácích mazlíčků?
Podle současných pravidel, která nejen pro Prahu 6, ale pro celé hlavní město určuje magistrát, nemusí mít majitel při pohybu po chodnících, náměstích a dalších veřejných místech psa na vodítku. „Dle platné legislativy může osoba zvládat psa třemi způsoby: vodítkem, technickým zařízením, za to se považuje například nasazení náhubku, ale také pouze povely. Pak nejde o volné pobíhání psů,“ říká radní pro životní prostředí Petr Palacký (Zelení).
Pohyb psů pak upravuje také vyhláška hlavního města o ochraně veřejné zeleně. Regulace se zaměřuje – jak napovídá název – jen na veřejnou zeleň. Na dalších veřejných prostranstvích – komunikacích – pohyb psů usměrňuje také zákon o silničním provozu, dle kterého je vlastník nebo držitel domácích zvířat povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci, včetně chodníků. Na pohyb zvířat ve městě lze také aplikovat zákon o ochraně zvířat proti týrání, který dává majitelům povinnost zabránit úniku zvířete. Shrnuto – bez ohledu na stanovenou regulaci platí, že vždy má základní odpovědnost za chování psa majitel.
Co říká vyhláška
Vyhláška hlavního města o ochraně veřejné zeleně z roku 2001 zakazuje volné pobíhání psů v místech veřejné zeleně po celém městě. Majitelé těchto ploch, jako například městské části, ale mohou udělat výjimku a vyčlenit plochy, kde mohou být psi bez vodítka. Tyto plochy pak označují příslušné piktogramy či návštěvní řády. Protože více než dvacet let stará vyhláška už neodpovídá současným legislativním požadavkům ani ochraně veřejné zeleně, chtělo ji město v roce 2020 změnit a zpracovalo návrh nové vyhlášky. Ten se pokusil precizovat podmínky pro pohyb psů na veřejných prostranstvích a zavést jednotný, logický a veřejnosti srozumitelný režim. Novela neprošla právě kvůli pravidlům pro pohyb psů, která vzbuzovala nejvíce emocí.
„Vedl jsem tu před bezmála deseti lety velkou debatu, zda mít psy striktně na vodítku, či pouze na volno, samozřejmě pod kontrolou majitele, a dospěli jsme tehdy k té druhé, řekněme liberálnější variantě. Ta klade zásadní zodpovědnost na člověka, který psa venčí,“ upřesňuje historický kontext radní pro bezpečnost Jan Lacina (STAN).
Psí parky
V Praze 6 je zhruba patnáct míst, kde je volné pobíhání psů povoleno. Kompletní přehled je uvedený v Geoportálu Prahy 6 gis.praha6.cz pod záložkou prostor pro volný pohyb psů. Tato místa se nacházejí například v zelených pásech a u zámečku na Hanspaulce, v parcích Královka, Na Pískách, u Břevnovského kláštera či v předpolí obory Hvězda.
Je třeba vždy rozlišovat, zda psi mohou běhat po celém parku, nebo jen v některých jeho částech. Například v parku Královka, U Břevnovského kláštera či Willyho Brandta smějí psi běhat na volno jen na červeně ohraničených plochách, na což opět upozorňuje informační cedule.
„Co v Praze 6 zatím chybí, jsou ohraničená psí agility hřiště, kam mají přístup pouze majitelé se svými psy, nebo alespoň místa s prvky a prolézačkami určenými pro psy. Městská část by je ráda postavila, zatím hledáme vhodná místa,“ doplňuje Petr Palacký. Že pejskaři o podobná hřiště zájem mají, dokládá poslední ročník participativního rozpočtu Nápad pro šestku, kde navrhovali lidé zřízení takového hřiště hned dvakrát, na Dědině a vedle skateparku na Babě. K realizaci těchto projektů sice chyběly hlasy, ale radnice je bere jako inspiraci pro vlastní vylepšení veřejného prostoru.
Omezený pohyb
Volný pohyb psů je možný pouze v místech k tomu vyhrazených. Na zbylých místech pak platí, bez ohledu na stanovenou regulaci, že odpovědnost za chování psa má vždy majitel. Napadení člověka psem se může dle následků stát i trestným činem. Zákaz vstupu bez výjimky mají psi na všechna dětská hřiště.
Jiná pravidla pak platí v otevřené krajině, kde jsou lesní a zemědělské pozemky. Lesy jsou často součástí mysliveckých honiteb. V honitbě platí zákaz volného pobíhání psů.
Povinnosti majitelů
Každý, kdo si pořídí psa, ho musí do patnácti dnů přihlásit na Úřadu městské části Prahy 6, řečeno jazykem úředníků, musí provést ohlášení místního poplatku za psa. Tuto povinnost mají i lidé, kteří jsou následně od poplatku osvobozeni.
V současné době se platí za psy ročně tyto částky:
⟶ Za psa chovaného v bytě 1500 korun, za druhého a každého dalšího téhož majitele 2250 korun.
⟶ Za psa chovaného v rodinném domě 600 korun, za druhého a každého dalšího téhož majitele 900 korun.
⟶ Za psa, je-li jeho držitelem poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, anebo poživatel sirotčího důchodu anebo osoba starší 65 let, 200 korun a 300 za každého dalšího.
⟶ Za psa určeného a užívaného k hlídání objektů, jehož držitelem je právnická osoba, která je zároveň vlastníkem hlídaného objektu, 600 korun a 900 za druhého a dalšího.
Pokud dojde ke změně, která ovlivňuje výši poplatku za psa, tedy například k jeho smrti, stěhování z bytu do domu, nebo majitel začíná pobírat důchod, musí tuto změnu opět ohlásit do 15 dnů ode dne, kdy nastala.
Další povinností majitele je po psovi uklízet. Jinak porušuje obecně závaznou vyhlášku hlavního města 8/2008 o čistotě a hrozí mu za to postih. Aby městská část tuto povinnost lidem zjednodušila, nachází se v současnosti na území šestky 530 stojanů s pytlíky na psí exkrementy. Místa lze opět najít jako samostatnou záložku v Geoportálu Prahy 6.
Doplňování sáčků probíhá každý den, zajišťuje ho společnost Pražské služby, která zároveň vyváží odpadkové koše z veřejného prostoru. Tam, kde se instalují nové sloupy veřejného osvětlení, se stojany umísťují i na tyto sloupy, nyní se tak děje například na Petřinách. Pytlíky jsou k dispozici z ekonomických důvodů již jen mikrotenové.
Když přijde konec
Svá pravidla má nejen pohyb zvířat po městě, ale i jejich pohřbívání. Hrob pro ně nemůžete vykopat na každé zahradě. Pravidla říkají, že 100 metrů od něj nesmí být žádná stavba pro bydlení nebo pro rodinnou rekreaci, zvíře také nesmíte pohřbít blíž než 50 metrů od sousední parcely a 200 metrů od vodního zdroje. Místo musí být zajištěno proti vniknutí jiných zvířat.
Zvířecí hrob musí být alespoň 80 centimetrů hluboký a musí odpovídat velikosti vašeho mazlíčka. Zasypat ho musíte alespoň půlmetrovou vrstvou zkypřené zeminy do úrovně okolního terénu, u více než stokilových psů pak má být tato vrstva minimálně metrová. Při pohřbívání nezapomeňte použít desinfekční prostředky, například nehašené vápno. Pokuta za nedodržení těchto pravidel pak může činit až 50 tisíc korun.
Chovatelé, kteří takové podmínky nemají, a přesto chtějí se svými mazlíčky důstojně zacházet i po jejich smrti, mohou využít zvířecí krematoria. V Praze jich působí už několik. Cena kremace se odvíjí od hmotnosti zvířete, za kočku zaplatí 3000 až 4000 korun, za velké psy až deset tisíc. Plus si k tomu účtují další služby, například dopravu. Hledáte-li nejbližší místo v Praze 6, kde se se zvířetem rozloučit, můžete využít takzvaný Memory Pet Point umístěný v areálu Státního veterinárního ústavu v Lysolajích. Jde o jakýsi chladicí box, kam po přidělení PINu zvíře uložíte, máte čas se s ním v klidu rozloučit, a to opakovaně i několik hodin, poté ho uložíte do speciálního vaku s unikátní známkou a kódem, aby nedošlo k záměně, a místo opustíte. Po několika dnech si budete moci v prostoru na výdej uren vyzvednout popel svého zvířete. Ceny jsou zde obdobné jako v jiných krematoriích, kremace kočky stojí 3990 korun plus 500 korun za vak.
Volně pobíhající psi a kočky
Každý uživatel sousedských skupin na sociálních sítích čas od času narazí na zprávu: pobíhá nám na zahradě už druhý den kotě, je milé a mazlivé, nevíte, čí je? V lepším případě se pisatel dozví, čí je a že se samo vrátí domů. Nepřijde-li taková zpráva, mnozí se obrátí na městskou policii, odchytovou službu nebo zvíře sami odvezou do útulku. Na výběr mají buď soukromé spolky, nebo městský útulek v Troji pro psy a v Dolních Měcholupech pro kočky. Často touto aktivitou ovšem vystaví jak zvíře, tak majitele nemalému stresu. A také zbytečně vynaloženým penězům.
Předcházet tomu jde správným označením zvířete – obojek s telefonním číslem je minimum, existují i obojky s GPS, kdy můžete sledovat polohu zvířete v aplikaci, u psů je povinnost ho čipovat, u koček se to doporučuje. Jen pozor, majitel má povinnost psa čipovat, veterinář to rád udělá, ale už neexistuje povinnost zanést číslo čipu a údaje o zvířeti a majiteli do databáze. Jde o službu placenou – jednorázový poplatek za základní balíček se pohybuje kolem 200 korun – je tedy na každém vlastníkovi zvířete, aby si ohlídal, že je zvíře zaevidované minimálně v jedné databázi.
Pokud pro zvíře přijíždí městská policie anebo odchytová služba, měli by mít zpravidla čtečku čipů a bývají schopni na místě dohledat kontakt na majitele. V případě, že zvíře přiveze do útulku soukromá osoba, prvním krokem při převzetí je opět kontrola čipu a hledání v databázích, a to jak v Národním registru majitelů zvířat, tak v mezinárodní evidenci PetMaxx. Majitele hledají i přes komoru veterinárních lékařů.
Jestliže čip nenajdou, útulek přijme zvíře do evidence, zkontroluje jeho zdravotní stav, dojde k základnímu ošetření, tedy odblešení, zbavení vnějších i vnitřních parazitů a zdravá dospělá zvířata se očkují. Pak je nalezenec umístěný do karantény a útulek vzápětí zveřejňuje na svých stránkách fotku zvířete a přijímací protokol, kde je uvedeno, kdy a kde se zvíře našlo.
Pokud majitel najde své ztracené zvíře a přijede si pro něj do útulku, měl by prokázat své vlastnictví minimálně fotkami v telefonu, v lepším případě například očkovacím průkazem, kupní či adopční smlouvou. Útulek mu zvíře po podepsání předávacího protokolu vydá, ovšem musí zaplatit veškeré náklady na veterinární péči i pobyt v útulku, což je i několik tisíc korun, podle délky pobytu. Volat proto odchytovou službu nebo odvážet do útulku by lidé měli jen u zvířat viditelně zanedbaných či zraněných.