Kostel svatého Matěje slaví 250 let

Svatý Matěj v Dejvicích si letos sice připomíná 250 let od své dostavby a vysvěcení, ovšem kostel stál na stejném místě už o několik století dříve.

První spolehlivý historický údaj o kostelu na tomto místě pochází z roku 1404. Ačkoli podle pověstí zde mohl stát už dávno před tím. Pověsti o tom jsou minimálně tři. První vypráví, že v roce 971 kníže Boleslav II., zvaný Pobožný, zabloudil v lese do míst, kde byli za dívčí války pobiti a následně pohřbeni muži z družiny Ctirada, jejich hroby měl hlídat divoký medvěd. Ten se objevil před knížetem, toho však zachránilo zjevení svatého Matěje. Druhá pověst je velmi podobná, jen v ní medvěda zastřelí statečný muž ukrývající se v křoví, který se poté představí jako Matěj. A poslední verze vypráví o tom, že medvěd vůbec nebyl divoký, ale ochočený a patřil chalupáři Matějovi. Ať už to bylo s medvědem a Matějem jakkoli, důležité je, že Boleslav II. prý nechal v lese nad Šáreckým údolím z vděčnosti postavit kostel zasvěcený svatému Matěji. Ten však po několika staletích byl pro věřící z okolí příliš malý, proto ho v roce 1770 zbourali. Už za rok stál na jeho místě nový, dnešní svatý Matěj v barokním stylu. K slavnostnímu vysvěcení došlo 29. září 1771.

Škodili lupiči i blesk

Po necelých sedmdesáti letech, v březnu roku 1840 do jeho věže uhodil blesk, těžce ji poškodil a zapálil. Při tom se roztavily i zvony, které sem byly v roce 1787 přeneseny z kostela svatého Vavřince na Petříně. Po požáru sice kostel dostal tři nové zvony, ovšem ty byly zrekvírovány pro armádní účely za první světové války. V roce 1927 sem byly sice osazeny další dva, ale ty odsud opět odvezli za druhé světové války.

Mnohem častěji však památku napadali lupiči, za dvě a půl století své existence byl kostel několikrát vyloupen. Jen mezi roky 1772 až 1800 čtyřikrát, pak v roce 1820 i v roce 1903. Například barokní reliéf na bočním oltáři byl odcizen zhruba před třiceti lety. Nahradil ho moderní obraz Jiřího Anderleho.

Ve stylu pozdního baroka

Současný kostel vznikl za podpory Františka Xavera Strachovského, rytíře ze Strachovic, probošta Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Jde o jednoduchou sálovou stavbu s věží na západní straně, menším čtvercovým kněžištěm a větší čtvercovou lodí se zkosenými rohy. Klenby mají tvar takzvané české placky, jak se říkalo klenbě ve tvaru polokoule na čtvercovou či obdélnou místnost. Ze severní a jižní strany zdobí fasádu malé římsované štíty trojúhelníkového tvaru, severní se znakem pražského proboštství a jižní se znakem probošta Františka Xavera Strachovského rytíře ze Strachovic.
Ačkoli je autor kostela neznámý, odborníci si váží a upozorňují na architekturu věže, která je zajímavým a rafinovaným způsobem členěna, odlišně v dolní i horní části. Stěny kostela jsou jemně rozčleněny pilastry s vrubovanými hlavicemi, pozdně barokní sloh se projevuje například také na štukové výzdobě. Obdélná okna zakončují polokruhové oblouky. Po dostavbě byl kostel vybaven převážně rokokovým mobiliářem, a to zčásti novým, zčásti převzatým z kostelů zrušených za vlády Josefa II.

Hlavní oltář je zdobený krásnými řezbami. Nad ním visí v rokokovém rámu neseném vyřezávanými figurami andělů obraz sv. Matěje z roku 1699, který pravděpodobně již pro původní kostel namaloval pražský malíř raného baroka Kristián Dittmann. Pozadí portrétu sv. Matěje tvoří výjev ilustrace pověsti o napadení knížete medvědem a silueta Hradčan. V horní části obrazu je vymalován znak objednavatele, svatovítského probošta Františka Xavera Strachovského rytíře ze Strachovic. Obraz byl v roce 1839 obnoven pražským malířem Václavem Myslivečkem.

Rokokovou kazatelnu bez stříšky zdobí plastiky andílků nesoucích symboly Víry, Naděje a Lásky. Křtitelnice byla do svatého Matěje přenesena z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Po druhé světové válce byl nad kazatelnu zavěšen barokní reliéf Nejsvětější Trojice, který byl nalezený v roce 1945 a zrestaurovaný. Odnesli ho však zloději zhruba před sto lety, až mnohem později byl na jeho místo umístěn obraz Jiřího Anderleho, který ho kostelu daroval, stejně jako obraz Madony s dítětem. Ten se nachází v jihovýchodním rohu kostela.

Kněžiště je od chrámové lodi odděleno nízkou rokokovou mříží. Nad ním je na jižním pilíři hlavního oblouku zavěšen mohutný dřevěný barokní krucifix. Mramorová nástěnná kropenka nese letopočet 1658. Nad ní visí obraz sv. Salvátora Chrudimského v barokním rámu.

Varhany od pražského varhaníka Jindřicha Šiffnera věnoval kostelu probošt Eduard Tersch v roce 1891.

Tady vznikla Matějská pouť

Jen málokdo si v současnosti asi spojí kolotoče a lunapark na Výstavišti s kostelem svatého Matěje. Ale právě on dal základ Matějské pouti. První záznam o jejím konání pochází z roku 1595, kdy papež Klement VIII. vyhlásil na žádost tehdejšího pražského probošta plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela. Od té doby se tady – s výjimkou krátkého období po bitvě na Bílé Hoře – velké svatomatějské poutě konaly pravidelně. K jejich proslulosti významně přispělo i to, že šlo o první jarní pouť v Praze. Poutní křížová cesta s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská.

Postupně se poutě nejenže měnily z náboženských na zábavné, ale také je navštěvovalo stále více lidí. Prostor před farou přestával na stánky a pouťové atrakce stačit, a tak se Matějská přesunula na Vítězné náměstí. Tam se jich účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film U svatého Matěje, když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera U svatého Matěje. Stavba dalších budov ČVUT však pouť vytlačila i odtud. Od roku 1964 se proto Matějská pouť koná na Výstavišti, tehdy pojmenovaném jako Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Stala se z ní komerční a masová akce, kterou na začátku devadesátých let navštěvoval až milion lidí. Postupně zájem poklesl. Původní liturgická svatomatějská pouť se nyní slaví – vzhledem k přesunu svátku sv. Matěje podle českého liturgického kalendáře, nikoli v únoru, ale 14. května.