„Motat se do závoje a zakopávat o kořeny je dobrodružné,“ říká Rusalka ze Šárky Helena Kaupová
Dojímavý lyrický příběh, silná Dvořákova hudba, romantická příroda a vstup zdarma.
To vše přivedlo první zářijovou sobotu do Divoké Šárky na operu Rusalka přibližně dvanáct tisíc lidí. A pochopitelně i příjemné slunečné počasí, které již čtvrtým rokem přeje nezvyklým představením pod širým nebem.
„Pro nás je to vzrušující zážitek vystupovat v takovém představení. Nejsou tu žádná omezení jako v ,kamenné opeře,‘ postavy si můžeme ztvárnit každý po svém,“ podotkl Aleš Briscein, který zpíval Prince. Takový přístup má i svá rizika. Choreografu Pavlu Šmokovi občas zatrnulo při kreacích tanečníků Státní opery, zvyklých na rovnou plochu jeviště. Zato orchestru opery Národního divadla, řízeného Janem Chalupeckým, improvizované pódium nevadilo. Na přírodní scéně se modralo stylizované jezírko pokryté zelenou plachtou. Obklopoval je pár pařezů, z nichž jeden se ve druhém jednání změnil v zámeckou kašnu. Nikoho pak nepřekvapilo, když na scénu vjeli dva koně. „Ty přírodní podmínky, kdy se člověk motá do závoje, zakopává o kořeny a má mnohem vzdálenější kontakt s dirigentem, jsou divácky zajímavé. Je to prostě dobrodružné,“prohlásila sopranistka Helena Kaupová, která se tak jako vloni představila v titulní roli Rusalky.
„Každý rok říkáme, že je to naposledy. Při repríze Prodané nevěsty nikdo moc nevěřil v úspěšnost představení. Třetí rok, kdy tu poprvé zazněla Rusalka, si mnozí mysleli, že si děláme legraci. Zájem lidí nás ale pokaždé příjemně překvapí,“ řekl starosta Tomáš Chalupa. Městská část každoročně představení dotuje milionem korun a podílí se na jeho organizaci společně s Originálním hudebním divadlem. Po obnovení původní letní scény Národního divadla z roku 1913 se hraje opera v Šárce každoročně u příležitosti Dne Prahy 6. Po dvou uvedeních Prodané nevěsty a Rusalky radnice zatím tají, co čeká návštěvníky příští rok. Bude to prý překvapení.
Foto na této straně J. Tatek